PRÁVĚ HRAJEME: Zahájili jsme již 120. sezónu! Na programu máme Kříž u potoka, Jezinky a bezinky, Na letním bytě, hostují u nás přátelé z ostatních divadelních spolků

Úvodníky S. S. 2013

Den první: 29. dubna 2013

Den druhý: 30. dubna 2013

Den třetí a čtvrtý: 2. května 2013

Den pátý: 3. května 2013

Den šestý: 4. května 2013


Úvodníky od Stanislava Svobody ... a tentokrát i od Alenky Chalupové

- - - - - -

Den první: 29. dubna 2013

Pokračovník

to dnes bude, žádný úvodník! Prý – napiš úvodník! Vždyť ale úvodníky tvořím pořád dokola, den za dnem, rok za rokem. A ostatně - činíme tak všichni už jen tím všednodenním ranním stereotypem vstát, trefit na hygienické zařízení, zhltnout něco teplého, odchod do práce...

Mám kolegyni, která takto i přes hlasité protesty vyhnala své děti na zastávku autobusu. Tam je ještě stihla zpohlavkovat, že na zastávce nikdo není, neb jim spoj kvůli jejich zdržování už ujel. My samozřejmě víme, že to bylo v sobotu, ale vysvětlujte to člověku v zajetém stereotypu!

Vraťme se však k filozofii pokračovníku.

Nevím, jak vám – konzervativci prý potřebují stereotyp k životu – ale  mě ten věčný kolotoč Vánoce, Velikonoce, Sešlost, hody - prostě rok na vsi - už léta dráždí. Jen se stále rychleji opakuje rituál narozeninových oslav, a pak – zrcadlo nelže. Totéž platí o naší Sešlosti. Napiš úvodník. Napiš závěr. Přijde mi to, že poslední závěr jsem psal včera, a to je deprimující. Proto jsem se rozhodl ke vzpouře pod heslem Za lepší budoucnost, za budoucnost s pokračovníky! V principu je to jednoduché, každá Sešlost se stává korálkem postupně navlékaným na nit a tvoří součást vyššího celku. Je tak pokračovníkem, při troše optimismu až do skonání světa.

No dobrá, je to jen jiný úhel pohledu na totéž, pokus o naskočení na jiné zastávce do vlaku jedoucího tímtéž směrem, ale mně se to zdá osvěžující. Takové šidítko. S pokračovníkem se mně totiž nemůže stát, že jednou budu psát konečník.

Přeji tomu našemu letošnímu korálku jen ten nejzářivější lesk a vás všechny vítám v programu sedmé Jarní Sešlosti.

Stanislav Svoboda

ředitel přehlídky

 

Den druhý: 30. dubna 2013

Tak, pánové, to jste si na mne vymysleli schválně. Je 30. dubna 2013 – 14:45 hod., chystám se právě vyhledat a pokusit se nastartovat od loňska odložené koště – vtom telefon – volá Jirka – prý Standovi (našemu řediteli přehlídky, který píše úvodníky do Forbíny) vytrhala paní doktorka (ne Klára) zuby (tedy ne všechny) a strašně mu bolí hu….. (pardon ústa). Tak napiš úvodník ty.

Zítra bude  první máj, lásky čas, hrdliččin bude zvát ku lásce hlas – a já – úvodník. Víte co, já to trochu zveršuji jako ten Mácha.

Je  pozdní večer – první máj,

na Sešlosti bude plný sál.

Včera tu řádili Dva  na kanapi,

Dnes tady bude běhat nahá taky.

Zítra bude zvát hrdliččin ku lásce hlas.

O lásce bude šeptat Pták Ohnivák a liška Ryška,

a dětem budou strachem bolet bříška.

Kvetoucí strom bude lhát lásky žel,

Nad tím, jak Šumař na střeše líbezně pěl.

(Chudák Mácha, ještě že se toho nedožil)

Už raději končím s veršováním a přeji nám všem, kteří kolem Sešlosti běháme, píšeme, skládáme, obsluhujeme, umýváme, uklízíme, brbleme, vaříme, pečme, pereme, jíme, pijeme, přinášíme, odnášíme, zanášíme, vítáme, lítáme, ale hlavně hrajeme (divadlo) a na všechny se smějeme (už zase verše ?). Ať se všechna představení vydaří

Ať se u nás všem hrajícím líbí,

ať máme hodně spokojených diváků

a ať žije první máj.

Alena Chalupová
podředitelka přehlídky

 

P.S.  Sraz čarodějnic s košťaty a jinými dopravními prostředky u hřbitova.

 

Den třetí a čtvrtý: 2. května 2013

Vox populi, vox dei

pro nelatináře Hlas lidu, hlas Boží. Poněkud farizejské heslo, kterým byla ve starém Římě charakterizována náplň práce lidových mluvčích, tribunů. Pravda, ne všem proto bylo dožít se pokojného stáří; museli totiž pro „pravdu lidu“ často nasadit i svůj krk.

Dnes to máme podstatně jednodušší – internet je pořád dostatečně anonymní zařízení, kde se může vykecat opravdu, ale opravdu každý. Maximálně mu může být správcem odepřen přístup k exhibici na chatu /četu/.

To u nás na Moravě jsme jinačí junáci, u nás takový chat funguje odnepaměti. Jednou do roka se tak o filipojakubské noci do rána promění dědiny v počmáraný cirkus. Dorostenci vápnem zapisují své mínění o spoluobčanech či místních reáliích do prachu cest, s čímž ne všichni obyvatelé souhlasí. Jde samozřejmě o obsah těchto stručných a často nadmíru zjednodušených deklarací. Občan se o sobě začasté dovídá informace, které mu nejsou právě milé, ale o to více pobaví sousedy.

Před léty jsem pátral – bylo to v Brumovicích, aby nedošlo ke zcela náhodné shodě s boleradickou skutečností – proč je před domem nejmenované ctihodné občanky každoročně namalovaný „tragač“. Posléze jsem se dověděl pikantní historii o tom, jak se dotyčná občanka významně alkoholicky upravila ve sklepě na druhém konci dědiny, jak při tom záhadně přišla o šaty a jak se ji nad ránem jali jen o něco méně unavení spolubesedníci dopravovat domů. K dispozici byl ovšem jen ten tragač, a aby nahota dámy nepůsobila necudným dojmem, přikryli ji kukuřičnými klasy. S takto vyzdobeným alegorickým vozem a s lidovou písní na rtu přeškobrtali celou dědinu, jistě k pobavení místních. A je to. Dotyčná se zapsala do dějin obce a „hlas lidu“ to nikdy nezapomene škodolibě připomenout.

Mimochodem, letos jsme – jako divadlo – nedopadli až tak nejhůř.

Hlas lidu ovšem velmi zvučně zapracoval i u nás, v programu Sešlosti. Včerejší už třetí představení Vídeňáků s jejich Šumařem bylo opět vyprodáno a opět byli rakouští krajané oceněni dlouhotrvajícím potleskem ve stoje. Tak jsme se vzájemně poplácali, jak nám ten frojndšaft báječně funguje. A společně jsme  pili na bratrství naprosto vynikajícím zákysem, kterým přispěli další naši milí hosté, divadelníci z Městečka Trnávka. I pan profesor si onen mléčný výrobek pochvaloval. Shodli jsme se, že když zrychlit krok, tak jemnou a přirozenou cestou.

A co nás čeká dnes?

Již letitým účastníkem Jarní Sešlosti je soubor z Vysočiny, z Brtnice. Holky a kluci nikdy nezklamou, a proto se na jejich letošní soutěžní opus – pohádku Elixír a Halíbela – už zase těším. Jen se mě, lidi, zase nevyptávejte, proč soubor z Vysočiny soutěží v jihomoravské přehlídce.

Po delším čase se setkáme i s ochotníky z Bavor. Přivezou Výlety, dvě aktovky na společné téma. Více v sále divadla při večerním představení. Sám jsem opravdu zvědav, jsou to přece naši „končani“ z břeclavského okresu. Takže všichni: ať vám to breptá!

A vás, milí diváci, již jako tradičně vyzvu, abyste se pohodlně usadili v modrém plyši a nechali se volně unášet příběhem rozvíjeným v tom pestrém kukátku před vámi. :)

Hezký večer.

Stanislav Svoboda, ředitel přehlídky

 

Den pátý: 3. května 2013

Počasí,

to je vděčné a věčné konverzační téma. Jenže to na tomto místě zmiňuji rok co rok, takže všichni už víme, že chladno a déšť jsou nejlepšími spojenci Sešlosti a divadla vůbec. To vše pod heslem Deštivý máj, divadla ráj!

Ale ani to není zárukou nabitého sálu; jsou totiž jedinci, zvláště mužského pohlaví, kteří se v takový čas naopak na počasí vymlouvají. Jen proto, aby s lahvovým v ruce mohli dřepět doma a čučet na hokej v televizi. Jak nízké, pánové! Ale – naši hrají s nevyzpytatelnými Bělorusy už ve čtyři odpoledne. Přejme jim úspěch. Z toho ovšem plyne, že na pohádku jste omluveni, ale jsem zvědav na výmluvy pro večerní představení, tam totiž nastupují domácí! Pravda, doma jsme Revizora hráli dvacetkrát, ale povzbudit byste tedy mohli. Anebo pošlete své drahé polovičky, aspoň se nebudete u bedny hádat, jestli Růžovka, nebo hokej. To je, myslím, kulantní nabídka, no ne?

Ten týden ale utíká a – zdá se mi a nechci to zakřiknout – zatím žádná ponorka v zákulisí, žádný výrazný průšvih, teda až na ty pojistky. Že by zvýšené napětí plynoucí ze soutěžního klání? Či jarní tenze v žilách divadelní omladiny? Budu to muset zjistit, nepamatuji si totiž, že by to kdy takhle lítalo. Prý se to nejlépe zjišťuje nasliněným prstem. Chachá, vtipálci! Mě nedostanete! Chtějí, abych olizoval zaprášené zásuvky plné virů a bakterií, aby se mi pak mohli škodolibě posmívat. Prokoukl jsem vás!

Když už jsme u tohoto fyzikálního tématu, vytane mi na mysli bar ve foyer (i foyeru, tak se to píše, pane tajemníku). Jak to spolu souvisí? Klasická ukázka všeobecné kauzality aneb Všechno se vším souvisí. Tržba za služby v baru je totiž rozpoznatelnou položkou závěrečného účtování našeho festiválku. A tak, když se nekoná během představení pauza, bar ostrouhá. Takže mě napadlo, že kdyby nááááhodou někde v půlce představení vypadly ty zatrolené pojistky... To mně ale Rada nejspíš neschválí, nemáme to my průkopníci lehké.

K dnešnímu programu: odpoledne zahájí Vlastimilové z Jedovnic (nikoli z Jedovnice, Pražáci). Jako tradičně s vlastní tvorbou, což je vždycky obdivuhodné. Obdivuhodná je taky zatvrzelost, s jakou si Jedovničtí drží svou svéráznou poetiku, přestože to většinou docela slíznou. Jó, nemáme to my průkopníci lehké.

Večerní představení je současně poslední soutěžní v letošním programu. Obstaráme ho my, domácí, jak naznačeno výše. Naštěstí se klávesnicí vyruší roztřesené písmo, tolik typické pro rukopis na smrt jdoucích. Ale ne, ani stín obav o výsledek, si přece věříme. No jo, ale doma je doma. Takže večer originální boleradický Revizor. Originální větším zastoupením ženského prvku na jevišti, než autor původně zamýšlel. Ale to už je osud ruských klasiků u nás. Nebýt Járy Cimrmana a jeho užitečné rady, nikdo by po Čechovových Dvou sestrách ani nevzdechl.

Tak s chutí do toho. Inspirativní májový večer vám přeje

Stanislav Svoboda, ještě stále ředitel přehlídky

Den šestý: 4. května 2013

Etapový pokračovník

to dnes bude. Tím jen sděluji, že další korálek, další díl boleradických Sešlostí se chýlí ke konci. A zároveň tak navazuji na svou první letošní sentenci na toto téma. Prostě a jednoduše – přehlídkový náhrdelník boleradických Sešlostí se leskne zase o trochu více. Prozatím alespoň z pohledu organizátorů akce. Na hodnocení guruů si budeme muset ještě chvíli počkat. Ale podle toho, jak se všichni kolem usmívají... I když, takhle se mohl usmívat i Dostojevskij na poslední chvíli uniknuvší popravě a – slovy Gogolova Hejtmana – své odlifrování na Sibiř tak mohl vnímat velmi pozitivně. Přeháním, vím. Pravdou ovšem je, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.

Osobní poznámka: svým zubům to ale nevysvětlím, celý týden mi dokazují, že může. Být hůř, samozřejmě. :(

To nic nemění na skutečnosti, že přehlídkový týden proběhl podle programu a že naplnil regule dané supervizorem – Svazem českých divadelních ochotníků. A co je pro organizátory veledůležité, všechny náhle vzniklé uzlíky se podařilo za pochodu rozšmodrchat.

Dnes nás čeká chvíle napětí, závěrečné hodnocení. Taková pohodovka. Jistě, štěstí přeje připraveným, abychom se taky trochu pocachali (hebr. cachak=smát se, v brněnském hantecu cachat se=machrovat, předvádět se).

Tady mě napadá taková veselá konsekvence. Je to jen bulvární drb o pikantním problému českého Junáka. Výrobce uniformního odění vzal zadání zakázky doslova a umístil na jejich – sportovní – trenýrky heslo Vždy připraven, v dívčí verzi Vždy připravena. Inu, kdo s čím zachází...

To my jsme tedy připraveni vždycky. :) Připraven je jistě i náš nejdůležitější sponzor – Jihomoravský kraj. Tím chceme již předem poděkovat za podporu, kterou krajské přehlídce tato instituce léta poskytuje. Děkujeme. A pak obci. Městys Boleradice je vůči Sešlosti štědrý srovnatelně stejně, jako je Kraj. Děkujeme. Ministerstvo kultury nás letos vyšplouchlo. Neděkujeme. Zvláštní poděkování patří našim mediálním partnerům, zvláště Českému rozhlasu Brno. Děkujeme. A samozřejmě naše poděkování patří všem mecenášům z řad podnikatelského sektoru, bez nichž bychom se opravdu nehli. Děkujeme. Seznam všech zainteresovaných najdete na zadní straně Forbíny. Je dlouhý, a to je radostné. Poděkování na druhou zasloužíte vy, diváci. Za všechny jmenuji manžele Kynclovy z Klobouk, ti absolvovali snad všechna představení. A vůbec, vyložený propadák v návštěvnosti jednotlivých představení jsme nezaznamenali, naopak dvě byla zcela vyprodaná dlouho před začátkem festivalu. Děkujeme.

Mou milou povinností bude i osobní poděkování všem členům spolku a jeho příznivcům za hodiny nehonorované práce v zákulisí.

Tak a jsme na začátku dalšího pokračování. Jen se párkrát vyspíme a bude tu další, už osmá Jarní Sešlost Boleradice 2014. Ať žije! A ať je alespoň taková, jako byla ta předchozí, totiž letošní.

Posledním pokračovníkem tohoto dílu se loučí

Stanislav Svoboda, ředitel přehlídky