PRÁVĚ HRAJEME: Zahájili jsme již 120. sezónu! Na programu máme Kříž u potoka, Jezinky a bezinky, Na letním bytě, hostují u nás přátelé z ostatních divadelních spolků

Soubory a hry 2013

Divadlo Stodola Jiříkovice - Dva na kanapi

DS Stonařov -Neběhej tady nahá

DS Městečko Trnávka - Pták Ohnivák a liška Ryška

VOmladina Vídeň -Šumař na střeše

DS Bezchibi Brtnice - Elixír a Halíbela

DS Vlastimil Jedovnice - Třikrát s Vlastimilem

DS bratří Mrštíků Boleradice - Revizor

Divadlo Ořechov - Slaměný klobouk aneb Helenka měla vždycky jedničky

 

Divadlo Stodola Jiříkovice
Marc Camolleti
Dva na kanapi

SLOVO  O  SOUBORU:

Divadlo Stodola je ochotnický divadelní spolek, který v Jiříkovicích působí od roku 2000. Každý rok nastudujeme jedno premiérové představení s reprízami na jevištích ve spřátelených obcích a snažíme se nabídnout také představení pro dětské publikum. Aktuální program našich představení najdete. V červnu pořádáme pravidelně od roku 2005 divadelní festival Žně na Stodole. Členové, příznivci a diváci spolku se mohou těšit na každoroční divadelní ples.

SLOVO  O  HŘE:

Příběh této francouzské konverzační komedie se odehrává v bytě jednoho dobře situovaného páru. On je známý advokát, ona je vyhledávaná zubní lékařka. Oba dohromady se však nemohou vystát a rozhodnou se, že se rozvedou. Problém je v tom, že jeho kancelář i její ordinace se nacházejí v jejich společném domě, který žádný z obou manželů nechce přenechat tomu druhému.

 

DS Stonařov
Georges Feydeau
Neběhej tady nahá

SLOVO O SOUBORU:

Divadelní soubor Stonařov byl založen v roce 1976. Již rok poté uvedl hru M.Holkové „Královnin prsten“ pod režijním vedením Jaroslava Klimeše. V roce 1988 nastala přestávka kvůli odchodu ženské části souboru na mateřskou dovolenou. V roce 1998 došlo k znovuobnovení činnosti souboru, kdy „zdravé" jádro souboru oslovilo své bývalé kolegy a poohlédlo se i po amatérských hercích v okolí. Došlo k výraznému omlazení souboru a především byla navázána spolupráce s osobnostmi divadelní scény v regionu. Dá se říci, že tak byla nastartována další etapa v historii stonařovského ochotničení.

SLOVO O HŘE:

Naše inscenace je složena z motivů několika autorových komedií, např. Dáma od Maxima, Úplně zbytečné parohy a jiných. Tuto mozaiku jsme pojmenovali Neběhej tady nahá. Pikantní je nejen název, ale i skutečnost, že Feydeau tak opravdu nazval svou jednoaktovou hru. Nebyla však nikdy přeložena do češtiny. a tak ani neznáme její děj. Komedii jsme opatřili písněmi a děj přesunuli do dvacátých let minulého století. Možná i proto, že k dobrým secesním kostýmům ochotník jen tak nepřijde a rozevláté krinolíny a obrovské dámské klobouky by se na naše jeviště nevešly. Ve dvacátých letech se výrazně změnila móda, nezměnily se však společenské vazby a lidské vztahy. Tady k pokroku nedošlo. Stále existují konvenční pravidla, falešná morálka, pikantní milostné mnohoúhelníky, korupce a politické čachry v „zájmu voličů“. Nepřipomíná vám to dobu, ve které žijeme? Jen vyměnit kostýmy…

 

DS Městečko Trnávka
Karel Jaromír Erben
Pták Ohnivák a liška Ryška

O SOUBORU:

Ochotnické divadlo v Městečku Trnávce má mnoholetou tradici. Prvnímuchovaným dokladem o divadel,ní aktivitě v naší obci je fotografie sociálně demokratických dělnických ochotníků z roku 1923. Další  záznamy v kronice mapují činnost v letech válečných až do roku 1964. Snad změny ve společnosti nebo televizní fenomén způsobil konec této bohaté etapy ochotnického, sousedského a spolkového života.

Obnovit divadelní tradici se podařilo v roce 1984 za podpory obce a pana Zdenka Fikra, který s novým kolektivem nastudoval hru Naši furianti. Po úmrtí Zdenka Fikra se režie ujímá PhDr. Milena Duchoňová a pod jejím vedením se i zúčastnil okresních přehlídek, kde získal uznání za režii i za herecké výkony.

Od roku 1999 organizujeme v našem kulturním domě "Divadelní podzim." Každou listopadovou sobotu zveme ochotnické soubory z našeho regionu, aby nás potěšily svým představením.

SLOVO O HŘE:

Divadelní soubor v Městečku Trnávce oslaví v dubnu 28 let své činnosti. Zdá se, že stojíme na pomyslné křižovatce a nevíme, kterou cestu zvolit. Protože cítím dluh vůči našim nejmenším divákům, rozhodla jsem se pro pohádku.

Českých pohádek je dost, ale dobrou dramatizaci abys pohledal. Proto jsem vybrala klasickou pohádku zpracovanou kolegy amatéry v rámci režijní školy.

Přeji příjemný zážitek!
Ludmila Kučerová

 

VOmladina Vídeň
Šolom Alejchem
Šumař na střeše

SLOVO O SOUBORU A HŘE:

Divadelní spolek Vlastenecká omladina (dnes VOmladina) byl založen ve Vídni v roce 1885 Čechy a Moravany, kteří přišli do metropole tehdejší Rakousko-Uherské monarchie za prací a nalezli zde nový domov.  Na své kořeny však nezapomněli a lásku k vlasti si dokonce dali i do názvu, který spolek nese dodnes.

Po úspěšném uvedení muzikálu „My Fair Lady“ před dvěma lety se VOmladina pustila do nastudování dalšího muzikálu - „Šumař na střeše“ (v originále The Fiddler on the Roof, v němčině uváděný jako Anatevka). Děj, místy dojemný, až smutný, ale také úsměvný a vypovídající o základních lidských vlastnostech, se odehrává v židovské obci na území carského Ruska na počátku 20. století. Hlavní postavamlékař Tovje, diváky hned na začátku vtahuje do děje vysvětlením, jak důležité je pro jeho národ dodržování dávných tradic. Sám se ovšem již brzy bude muset potýkat s problémem, že pro jeho vlastní dcery je mnohem důležitější hlas srdce, než posvátné tradice. Muzikál vtipnou formou vypráví, jak ortodoxní židovská obec a Tovje sám prožívá a nese pronikání moderních vlivů do jejich tak tradičního způsobu života. Ačkoliv se hra odehrává na začátku minulého století, její výpověď o důležitosti tradice v životě lidí a hledání hranic, které ji bez neblahých následků dovolí překročit, zůstává aktuální dodnes. Za srdce pak chytne krásná, podmanivá hudba.

VOmladina začala před několika lety úzce spolupracovat s Divadelním spolkem bratří Mrštíků Boleradice. V „Šumaři na střeše“ účinkují tři jeho členové a houslista je z boleradické cimbálové muziky Primáš.

A ještě další spolupráce bylo zapotřebí, aby se ve Vídni tento muzikál mohl nastudovat. Jsou to mladí tanečníci z folklórní skupiny Demižón ze Strážnice, kteří mají tanec přímo v krvi. Pro VOmladinu znamená spolupráce se soubory z České republiky nebývalý rozkvět a nabízí nové možnosti. S chutí a nadšením nastudovali vídeňští divadelníci představení se silným příběhem, ve kterém se hluboká duchovní poselství mistrně snoubí s laskavým humorem.

 

DS Bezchibi Brtnice
Markéta Zinnerová
Elixír a Halíbela

SLOVO O SOUBORU:

V roce 1987 byl v Brtnici založen Divadelní soubor Bezchibi. Po nastudování třech děl se přes poměrně značný úspěch v roce 1990 rozpadl. Jednoho jarního dne roku 2001 se sešlo několik lidí v Restauraci Na Radnici, aby si dali nelehký úkol - po více než deseti letech opět vrátit lidem v Brtnici umění a kulturu. :-)

Michal Lurie přivedl několik bývalých členů Bezchibi, kteří byli ochotni opět ochotničit. Radek Jiříček pozval několik mladých a nadějných lidí, které lákalo něco takového vyzkoušet. Michal Lurie tehdy navrhoval inscenovat Jeppeho z Vršku, což byla poslední rozezkoušená hra "staré party"(mj. úspěšně inscenována v jako roce 2005 Jeppe z Vršku).

Hned nato jsme si dali první divadelní prázdniny, abychom měli do první sezóny dostatek energie. Léto roku 2001 uběhlo jako voda a na první zkoušce v KD BRTNICE se nás z původních přibližně patnácti sešlo asi osm, což,buďme upřímní, není mnoho. Zvláště když chcete dělat Divadlo. I začalo lovení talentů (naše oblíbená činnost dodnes).Když nás bylo "už" dvanáct "herců a hereček", přehodnotil náš samozvaný (ale všemi schválený) Režisér svůj záměr a vzhledem k nezkušenosti aktérů vybral hru A. N. Ostrovského. Lehkou to komedii z carského Ruska "Nebylo Groše, najednou Dukát".

A tady někde začala současná éra DS Bezchibi, která pokračuje dodnes. Každý rok se snažíme nazkoušet a předvést lidem novou hru, převážněkomediálního charakteru (i na toho Jeppeho již doslo).

SLOVO O HŘE:

Pan král má dvě velmi nezvedené a rozmazlené dcery, o jejichž výchovu se marně snaží guvernantka Irene a učitel Ámos. Král by princezny rád provdal, ale nikdo je nechce. Jeho trápení s dcerami tajně sleduje zlá čarodějka Halíbela. Její „nepovedený“ syn Elixír - je to totiž hodný kouzelník - se s matkou vsadí, že láska princezny změní k lepšímu. Jako na zavolanou se na zámku objeví princ Upolín a jeho sluha a přítel Honza. Princezny se sice předvádějí v nejhorším světle, ale láska je tu. To ovšem král zatím neví a na Ámosovu radu svěří dcery čarodějnické dvojici k převýchově. Děj spěje ke zdárnému konci: ženichové vysvobodí své vyvolené, láska polepší několik dvojic najednou a vše dopadne ke všeobecné spokojenosti.

 

DS Vlastimil Jedovnice
Marie Janíčková
Třikrát s Vlastimilem

SLOVO O HŘE:

Tři crazy scénky z autorské dílny Marie Janíčkové

Příběh první: 100 euro

Tento příběh se může odehrát v kterémkoli místě v České republice. Pokouší se poukázat na bezvýchodnou situaci v naší zemi. V malém městě provozuje své živnosti hned několik drobných podnikatelů: řezník, hoteliér, veterinář a prostitutka. Jeden druhému dluží peníze a z bezvýchodné situace se vzájemně obviňují. Až jednou do jejich městečka zavítá arabský šejk… Na občanskou zodpovědnost diváků apeluje též "protestsongem".

Druhý příběh: Harakiri

Kam až může zajít touha získat lepší pozici zaměstnání? Mladí manželé Zdeněk a Zita pracují v jedné firmě, kterou řídí primitiv a sukničkář ředitel Burák. Zdeněk se snaží udělat si u Buráka „dobré oko“. protože právě on bude rozhodovat o jeho postupu v kariéře. Ředitel Burák dělá Zitě obscénní návrhy. Zita ho sice odmítá, ale bojí se ho urazit, aby neohrozila manželovo jmenování do lukrativní funkce. Zvýšení Zdeňkova platu by mladým manželům pomohlo při splácení hypotéky.

Třetí příběh: Kudlanka pačesatá

Scénka pojednává o tzv. zlatokopce, která tyranizuje manžela i milence a dojde zasloužené odplaty. Děj je natolik komplikovaný a propletený, že bude lepší, když ho nebudeme přibližovat, abychom se do něj ještě více nezamotali.

SLOVO O SOUBORU:

Vlastimil byl založen v roce 1863 jako čtenářsko-zpěvácký spolek. Za obnovení své činnosti a zachování tradice vděčí spolek Vlastimil největší osobnosti jeho novodobé historie, bývalému řediteli základní školy, panu Františku Štychovi. Nyní je předsedkyní spolku paní Vlasta Daňková. V současnosti má ochotnický spolek více než dvacet členů, které spojuje láska k amatérskému divadlu, kamarádství a smysl pro humor.

Vlastimil pořádá během roku několik divadelních představení, pravidelně od r. 1998 pořádá divadelní bály, které patří k vrcholům plesové sezóny a při nápaditých a humorných vystoupeních se baví beznadějně vyprodaný sál jedovnického kulturního domu.

 

DS bratří Mrštíků Boleradice
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Revizor

SLOVO O SOUBORU:

Je to již více než sto let, co se v Boleradicích hraje ochotnické divadlo. Prvním divadelním počinem byla hra Kříž u potoka v roce 1897. V osmdesátých letech minulého století nastal velký rozmach boleradického divadla. Soubor se pravidelně zúčastňuje předních divadelních přehlídek a sklízí jeden úspěch za druhým. Představuje se i divákům v zahraničí. Hostuje v USA, Švédsku, Anglii, Rakousku a Slovensku. Mezi nejúspěšnější inscenace z poslední doby patří Rok na vsi (1996, Jiráskův Hronov), Pygmalion (2001, Jiráskův Hronov), Paličova dcera (2000), Dovolená s rizikem (2002), Zvonokosy (2006), Noc pastýřů (2008), Cikánský baron (2009), Maryša (2011) – všechny účast na Národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou.

SLOVO O HŘE:

V řadách úředníků zapadlého provinčního městečka nikolajevského Ruska vyvolá zděšení informace o tajném příjezdu revizora. Není se co divit, protože jejich svět je založen na podvodech, zlořádech a korupci, které jsou vlastní i hejtmanovi, hlavě místního osazenstva. Satirická komedie patřící k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury.

Autor svou hrou „nastavil zrcadlo“ všem, jejichž charakter je pokřiven podlézavostí a úplatkářstvím.

 

Divadlo Ořechov
Vlastimil Peška
Slaměný klobouk aneb Helenka měla vždycky jedničky

SLOVO O HŘE:

Rozverná fraška s libými zpěvy volně na motivy stejnojmenné komedie Eugena Labiche.

Fraška proslulého francouzského dramatika 19. století Eugena Labiche, Slaměný klobouk, získala na českých jevištích velkou popularitu především známou transkripcí Jiřího Voskovce a Jana Wericha pod názvem Helenka je ráda aneb Slaměný klobouk. Často se hraje i verze "Slamáku", kterou napsal Miroslav Horníček. Film Oldřicha Lipského z roku 1971 pak patří do zlaté pokladnice české kinematografie.

Vlastimil Peška přistoupil k tomuto tématu svérázně a děj komedie přenesl z francouzské provincie  na Moravu. Lépe řečeno do Brna a nedaleké Lojzovy Lhoty. Fabule příběhu, zběsilý hon za slaměným kloboukem, který pozřel kůň pana Fadinarda, v Peškově verzi pana Fouska, zůstává zachovaný.

Jednající postavy jsou však svérázně vykreslené lidové postavy mluvící v nářečí, které je do dnešních dnů živé v okolí Brna. V tomto nářečí hovoří především rozvětvená rodina zelinářky Krákorové, která vdává Helenku za brněnského bonvivána Fouska. Autor zachovává v zásadě všechny postavy známé frašky, mezi které patří např. téměř hluchý strýc Vezinet, (v Peškově verzi Vendelín), který se ke konci hry ze své hluchoty zázračně uzdraví díky pozření mastičky na kuří oka. Objevují se však i postavy, které u Labiche nenajdeme. Například tetka Božena, manželka již zmíněného strýce Vendelína, či ruský věřitel Máslěnko a další.

Peškův Slaměný klobouk má i podtitul "Helenka měla vždycky jedničky". Postava Helenky tento podtitul v průběhu děje několikrát potvrdí svojí nebývalou sečtělostí i výřečností, za kterou byla údajně za školní docházky hodnocena jedničkami.

Slaměný klobouk je označen jako rozverná fraška s libými zpěvy. To napovídá, že Vlastimil Peška opět dostál své pověsti skladatele melodicky nosných písní, které nechybí ani v tomto opusu.

SLOVO O SOUBORU:

Ořechovské divadlo je proslulý vesnický divadelní soubor, který svou divadelní poetikou dravého komediantství a velké múzičnosti udivujediváky nejen po celé České republice, ale i na četných  zahraničních zájezdech. (Maďarsko, Švédsko, Německo, Anglie, Belgie, Švýcarsko.) Divadlo má své sídlo ve stejnojmenné střediskové vesnici nacházející se jihozápadně od moravské metropole - města Brna.

Dnešní špičkový soubor vznikl před sto lety z čistého vlasteneckého nadšení tehdejších zakládajících členů, které v počátcích vedl mladý dělník Josef Malý. Na začátku II. světové války bylo nadšení pro divadlo tak velké, že si ořechovští ochotníci postavili na místě staré selské stodoly Prozatímní divadlo. V čele této scény stojí již více než třicet let profesionální režisér, hudební skladatel, scénograf a dramatik Vlastimil Peška, který vtiskl dnešnímu souboru nezaměnitelnou a ojedinělou tvář. Repertoár Ořechovského divadla je výhradně orientován na tituly veseloherního ražení. Často vychází z autorské dílny svého uměleckého šéfa (Cvokstory, Po všem hovno, po včelách med, Jak Švédové marně Brno obléhali), či z výrazně zpracovaných děl české a světové klasiky (Ubu Králem, Falstaff, Strakonický dudák).