Soubory a hry

Divadlo Stodola Jiříkovice - 8 žen

DS Boleradice - Robin zbojník

CR Sivice - Akt

DS Kunštát - Byl jednou jeden život

DS Boleradice - Maryša

DS Sázava - Orfeus nejen v podsvětí

DS Jedovnice - Zvláštní vydání

Ořechovské divadlo - Rychlé šípy

 

Pondělí 2. 5. 2011 v 19:30 hod.

Divadlo Stodola Jiříkovice

Robert Thomas

8 ŽEN

režie: Klára Havránková a Jan Gottwald

Divadlo Stodola je ochotnický divadelní spolek, který v Jiříkovicích působí od roku 2000. Každý rok nastudujeme jedno premiérové představení s reprízami na jevištích ve spřátelených obcích a snažíme se nabídnout také představení pro dětské publikum. Aktuální program našich představení najdete. V červnu pořádáme pravidelně od roku 2005 divadelní festival Žně na Stodole. Členové, příznivci a diváci spolku se mohou těšit na každoroční divadelní ples.

8 žen - Luxusní vila uprostřed přírody - krásná zasněžená venkovská usedlost, avšak dočasně odříznutá od vnějšího světa. Blíží se Vánoce a venku je sněhová bouře. Vhodná scéna pro velkolepé drama. Pán domu Marcel je toho hezkého předvánočního dne po ránu nalezen v ložnici s dýkou v zádech. V domě zůstalo osm žen. Každá z nich má k zavražděnému nějaký vztah: manželka, dvě dcery, tchýně, švagrová, hospodyně, komorná a sestra. Všechny (pochopitelně) měly motiv, všechny měly příležitost, všechny jsou podezřelé z vraždy. Amatérské vyšetřování, které následuje, rozpoutá mohutné provětrávání rodinného špinavého prádla. Vycházejí najevo šokující tajemství a překvapující odhalení. Charaktery se tříbí a převracejí naruby. Ale to všechno nelze brát příliš vážně. Napětí, humor, překvapení, šarm, švih, půvab, styl a šok. Osm dobrých důvodů, proč vidět 8 žen.

Robert Thomas, narozen 28. září 1927, byl jedním z nejvyhledávanějších filmových herců a režisérů poválečného období ve Francii. V průběhu své filmové praxe se věnoval i dramatu a napsal řadu divadelních her, filmových scénářů i románů. Nejznámějším a nejhranějším dramatem je později i zfilmovaná hra Osm žen (8-femmes).

Úterý 3. 5. 2011 v 19:30 hod.

DS Boleradice

Jiří Voskovec + Jan Werich

ROBIN  ZBOJNÍK

režie: Jiří Brabec

DS Boleradice - Je to již více než sto let, co se v Boleradicích hraje ochotnické divadlo. Prvním divadelním počinem byla hra Kříž u poto­ka v roce 1897. V osmdesátých letech minulého století nastal velký rozmach boleradického divadla. Soubor se pravidelně zúčastňuje předních divadel­ních přehlídek a sklízí jeden úspěch za druhým. Předsta­vuje se i divákům v zahraničí. Hostuje v USA, Švédsku, An­glii, Rakousku a Slovensku. Mezi nejúspěšnější inscenace z poslední doby patří Rok na vsi (1996, Jiráskův Hronov), Pygmalion (2001, Jiráskův Hronov), Paličova dcera (2000), Dovolená s rizikem (2002), Zvonokosy (2006), Noc pastýřů (2008), Cikánský baron (2009) – všechny účast na Národní přehlídce ve Vysokém n. Jizerou.

Robin zbojník - V této hře poslali Vosko­vec s Werichem na scénu své figurky nocležníků, jejichž nesnáz záleží v tom, že je stále někdo ruší, chtějí-li se někde uložit a vyspat. Námět této revue je čerpán ze staré anglické anonymní legendy Lyttle Geste of Robin Hood, odkud jsou i převzaty postavy šerifa, zbojníků Malého Jana a Šarláta i výjev lukostřel­by pod Tortyll Tree a ci­tát: Jen sedláka, jdoucího za pluhem, nechte na po­koji a svobodníka, kráče­jícího zeleným houštím lesním. Zato však šejdíře a bařtipány bijte a važte. A hlavně pamatujte na velkého šerifa z Nottinghamu.

Středa 4. 5. 2011 v 19:30 hod.

Cimrman Revival Sivice

Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak

AKT

Režie: Helena Zdráhalová

CR Sivice vznikl koncem roku 2002, kdy jsme pod křídly pozořického Orla začali připravovat hru Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Její premiéra se uskutečnila v červnu 2003. S další hrou jsme přesunuli svoje působiště do sousedních Sivic, kde jsme našli kvalitní a příjemné divadelní zázemí. Od začátku jsme věděli, že budeme uvádět pouze hry Járy Cimrana v takovém provedení, na jaké jsou diváci zvyklí a jak je i my máme nejraději. Herecké obsazení se od první hry v podstatě nezměnilo, jen přibylo šikovných kamarádů a kamarádek, kteří nám pomáhají s výpravou, kostýmy, hudbou, světly apod. V současnosti máme odehráno šest premiér (Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Dobytí severního pólu, Hospoda Na mýtince, Vražda v salonním coupé, Němý Bobeš, Posel z Liptákova) a doufáme, že postupem času se dostaneme k nastudování všech her Divadla Járy Cimrmana.

Akt. Jednoaktová hra Úžas žandarma Kovandy, která je uváděna pod kratším názvem Akt, byla napsána v letech 1910 - 1911. Za Cimrmanova života byla provedena pouze jednou, a to r. 1913 u příležitosti otevření restaurace Labuť v Tanvaldu. Hra se zdála tehdejším divákům cynická, vulgární, nepravděpodobná a málo vlastenecká, takže zcela propadla. Má adaptace posunula hru do současnosti, jinak jsem nedělal podstatnějších změn, až na dva případy: na str. 12 místo „bouch­nu“ dávám výstižnější „praštím“ a na str. 19 místo Žílova zvolání „Chlapci, táhněte zase po svých“ dávám výmluvnější „Chlapci, mám z vás radost“. (Z. Svěrák)

Čtvrtek 5. 5. 2011 v 17:00 hod.

Lehká mozková dysfunkce Kunštát

Marie Wetterová

BYL JEDNOU JEDEN ŽIVOT

Režie: Marie Wetterová

DS „LMD – lehká mozková dysfunkce“ pod tímto názvem vystupuje od roku 2000, kdy vznikl oddělením dospělé části od původně dětského souboru Petrklíč a dostal samostatné vedení. Každý rok vzniká minimálně jedno premiérové vystou­pení a kromě představení na domovské scéně soubor hostoval i v okolních obcích a účastnil se krajské divadelní předhlídky amatér­ských souborů Hobblík v Hodoníně, kde za vlastní písně k diva­delnímu představení „Hra na Zuzanku“ získal čestné uznání . Náš soubor se postupem času vypro.loval jako hudební divadlo ab­surdní komedie, někdy až s poněkud bizardním humorem ( 2007 – Hra na Zuzanku -absurdní komedie Miloše Macourka, texty písní Marie Wetterová, hudba – členové LMD Bandu), 2008 – Nádraží (absurdní komedie Marie Wette­rové), 2009 – Carmen (muzikál na námět opery George Bizzeta, scénář Jan Kašpar, texty písní Jan Kašpar, Marie Wetterová, hud­ba: G. Bizzet, Jan Kovář), 2010 - KOKO, aneb kdo zabil Ala Ka­pouna – volné zpracování původ­ního muzikálu Chicago, scénář a texty písní Marie Wetterová, hudba – členové LMD Bandu. V letošním roce soubor nastudoval bláznivou komedii, která byla na­psána na motivy francouzského kresleného seriálu „Byl jednou jeden život“ scénář a texty písní Marie Wetterová , hudba – členové LMD Bandu. V současné době má soubor celkem 25 stálých členů a vlastní hudební těleso LMD Band. Činnost souboru se zaměřuje i na další kulturní akce. Deset let pořádáme pohádkové cesty lesem pro děti, před dvěma lety jsme začali spolupracovat s jeskyněmi Blanic­kých rytířů v Rudce, kde jsme při příležitosti budování a oteví­rání haptické stezky pro nevidomé vystoupili nejméně se třemi samostanými vystoupeními, která jsme nastudovali s nevidomým hercem Janem Pavlíčkem - Africké legendy, Kunštátská taškařice a v loňském roce historická balada – Oldřiška. Mezi naše další aktivity patří zahajování vernisáží a samostatná vystoupení naší kapely.

Byl jednou jeden život bláznivá hudební komedie z vlastní díl­ny LMD souboru, na motivy stejnojmenného francouzského kres­leného seriálu. Příběh o tom, jak křehká je rovnováha lidského těla, jak lehké je ji narušit a jak těžké opět získat. Na scéně se odehrává výsek pochodů každodenně probíhajících v lidském těle, které si divák uvědomuje zejména skrze hlavní mozkové části (hlavní postavy), které na jedné straně vnímají potřeby svého nositele a zároveň nekompromisně komentují jeho prohřešky vůči sobě tzn. jim sa­motným. Otevřená scéna funguje jako otevřený organismus, kde má každý svou roli a jejich souhra a spolupráce umožňuje člověku existovat.

Čtvrtek 5. 5. 2011 v 20:00 hod.

DS Boleradice

Alois a Vilém Mrštíkovi

MARYŠA

Režie: Alena Chalupová

Maryša je dramatická divadelní hra-tragédie Aloise a Viléma Mrštíků z roku 1894. Jde o nejvýznamnější výsledek vzájemné spolupráce bratří Aloise a Viléma Mrštíků a patří k vrcholům jejich tvorby. Námět, který si Alois přivezl z Těšan (skutečný, byť ne tak tragicky zakončený osud Marie Turkové), původně zamýšlel zpracovat jako román, ale na Vilémův popud jej spolu napsali jako drama. Premiéra Maryši, dramatu o pěti jednáních, byla v Národním divadle v Praze 9. května 1894, v Brně pak 27. října 1894. Hra je řazena k tomu nejlepšímu z české realistické dramatické tvorby; dodnes je často uváděna na domácích scénách.

Pátek 6. 5. 2011 v 19:30 hod.

DS Jiřího Voskovce Sázava

Zdeněk Kozák

ORFEUS nejen V PODSVĚTÍ

Režie: Jiří Janoušek

DS Sázava. Prvé známé pokusy o divadelní činnost v Sázavěspadají do druhé poloviny 19. století, kdy tu krátce působil ranhojič a lékař dr. Jin­dřich Pokorný. Dalším pokračovatelem byl jeho nástupce MUDr. M. Semerád, který přišel do Sázavy někdy v roce 1872. Podle kro­nikáře Stanislava Kuny, který byl mezi zakládajícími divadelníky, se však začátek nové ochotnické činnosti v Sázavě jednoznačně klade až do roku 1897, ve kterém vznikl Ochotnický kroužek pod vedením ing. Antonína Mladějovského, který v Sázavěřídil stav­bu železnice. Teprve však v roce 1901 se divadelní skupina rozrostla natolik, že mohla uvést tři hry, a protože se jednalo již o poměrně dob­ře organizovaný spolek se stálými členy a s určitou dramaturgic­kou představou, datují badatelé zabývající se historií souboru rok 1901, jako rok vzniku divadelního souboru v Sázavě. Spolek si dal jméno Sázavan. Hrávalo se v hostinci U Nováčků. Po založení Sokola v roce 1910 se pořádala představení ve pro­spěch nové sokolovny, kde bylo počítáno i s jevištěm pro divadlo. Soubor vedl Vladimír Dolejší, kterému vypomáhal Dr. Musil z Chocerad. Sehráli řadu typicky českých her s hostováním zná­mých herců Otomara Korbeláře a Gustava Nezvala. Po okupaci se mladí divadelníci sdružili okolo režiséra Františka Církvy a působili nejprve v sále U labutě a později v sokolovně. V roce 1959 byl postaven kul­turní dům a k jeho slavnostnímu otevření nastudovali sázavští divadelníci Strakonického dudáka. Od roku 1977 pracoval soubor pod vedením profesionálního reži­séra Čestmíra Kováře, který měl zásluhu na mimořádné kvalitě a úspěšnosti souboru. V roce 1982 se odpoutala skupina mladších divadelníků, která se zaměřila spíše na hudební komedie, a v roce 1989 s úspěchem předvedla i vlastní autorskou hru Zdeňka Bubníka a Pavla Žerm­ličky Husitský mariáš. Tato skupina se přejmenovala na Divadelní soubor Jiřího Voskovce a z její iniciativy vznikla v Sázavě v roce 2000 soutěžní přehlídka amatérských hudebních divadel Voskov­cova Sázava.

Orfeus nejen v podsvětí. Orfeus byl pěvec, kte­rý zpíval tak krásně, že lidé, zvířata i rostliny se chovali podle toho, jak zpíval. Jednou se zami­loval do vodní nymfy Eurydiky, se kterou se oženil. Žili šťastně, ale Orfeus musel odcesto­ vat. Eurydika se rozhodla, že navštíví své družky. Po cestě ji však uštknul jedovatý had a ona zemřela. Když to Orfeus zjistil, byl velice nešťastný. Zpíval už jen samé smutné písně a vydal se do podsvětí, kam odcházejí duše zemřelých, žádat o Eurydiku. Vstup do podsvětí hlídal trojhlavý pes Kerberos a převozník Charón. Ti však Orfea pustili, když je obměkčil svou písní. Obměkčil i Háda, vládce podsvětí. Ten mu Eurydiku vydal, ovšem pod podmínkou, že se po ní nesmí cestou ohlédnout, jinak bude Eurydika navždy ztracena. Orfeus podmínku nedodržel, ohlédl se a Eurydika se mu­sela vrátit. Orfeus utekl do pustých hor, kde začal zoufale zpívat. Uslyšely ho bakchantky, ctitelky vína a bujarého veselí. Ty byly Orfeovým zpěvem silně rozezleny. Začaly ječet tak, že přehlušily Orfeův zpěv, skály se začaly hroutit a kameny dopadly na Orfea. Orfeus byl zabit a jeho duše se setkala s milovanou Eurydikou, s níž mohl být již na věky. Toliko krátce ze starých řeckých bájí. Ale co na to třeba mýtus? A veřejné mínění? Nechme si vyprávět jejich verzi příběhu a potom suďme.

Sobota 7. 5. 2011 ve 14:00 hod.

DS Vlastimil Jedovnice

Marie Janíčková

ZVLÁŠTNÍ VYDÁNÍ

Režie: Marie Janíčková

DS Vlastimil byl založen v roce 1863 jako čtenářsko-zpěvácký spo­lek. Za obnovení své činnosti a zachování tradice vděčí spolek Vlastimil největší osobnosti jeho novodobé historie, bývalému řediteli Základní školy, panu Františku Štychovi. Nyní je před­sedkyní spolku paní Vlasta Daňková. V současnosti má ochotnic­ký spolek více než dvacet členů, které spojuje láska k amatérské­mu divadlu, kamarádství a smysl pro humor. Krátce řečeno - jsme parta nadšených amatérů, které baví divadlo. Zkoušíme a hraje­me v kulturním domě v Jedovnicích v kinosále, kde je jeviště a hlediště pro téměř 300 diváků. Naše představení jsou posledních deset let převážně autorská. V repertoáru máme humorné scénky, skeče a příběhy plné recese a nadsázky. Protože naše pokusy o humor jsou často hodně svérázné, směřujeme premiéry většinou na konec roku, na Silvestra jsou totiž diváci shovívavější. Máme radost ze zvětšujícího se počtu našich příznivců, kteří nám fandí, zaplňují sály. Poslední roky zhlédne každý kus kolem 3000 divá­ků.

Zvláštní vydání! je detektivka a my se nebojíme označení akční triller. Tato hra nastavuje zrcadlo lidskému sobectví, omezenosti, korupci a zneužívání moci. Skutečnost, že v naší hře spravedlnost, pravda a láska nejenomže nezvítězí, ale téměř se nedostanou ke slovu, snad diváky nepoleká. To není doopravdy, to je jen diva­dlo! Ve skutečnosti se něco takového přece nemůže stát! Nebo snad ano?

Sobota 7. 5. 2011 v 19:30 hod.

Ořechovské divadlo

Vlastimil Peška

RYCHLÉ ŠÍPY aneb Opereta třetího věku

Režie: Vlastimil Peška

host přehlídky

Ořechovské divadlo je proslulý vesnický diva­delní soubor, který svojí divadelní poetikou dravé­ho komediantství a velké múzičnosti udivuje diváky nejen po celé České re­publice, ale i na četných zahraničních zájezdech. (Maďarsko, Švédsko, Ně­mecko, Anglie, Belgie,Švýcarsko.) Divadlo má své sídlo ve stejnojmenné střediskové vesnici nachá­zející se jihozápadně od Brna. V čele této scény stojí již celých 37 roků profesionální režisér, hudební skladatel, scénograf a dramatik Vlastimil Peška, který vtiskl dnešnímu souboru neza­měnitelnou a ojedinělou tvář. Repertoár Ořechovského divadla je výhradně orientován na tituly veseloherního ražení. Často vychá­zí z autorské dílny svého uměleckého šéfa (Cvokstory, Po všem hovno, po včelách med, Jak Švédové marně Brno obléhali), či z výrazně zpracovaných děl české a světové klasiky (Ubu Králem, Falstaff, Lucerna, Strakonický dudák, Paroháči ). Vedle poslední komedie s názvem Rychlé šípy z Oltecu, lze ořechvoské divadel­níky také spatřit v novém českém . lmu s názvem Westernstory, kde si zahráli malé role vedle hvězd českého . lmového nebe. Au­torem scénáře, režisérem a hudebním skladatelem tohoto .lmu není nikdo jiný než Vlastimil Peška. Premiéra .lmu je naplánová­na na 12. května 2011.

Rychlé šípy. Co znamená, či kde se nachází Oltec? Je to slangové označení br­něnské městské části Staré Brno. Oltec je běžně používaným ter­mínem brněnského „hantecu“, který se stal jednou z hlavních linií Peškova scénáře. Brněnský slang, chcete-li „hantec“, se řadí mezi . lologické perly českého jazyku. Patří neodmyslitelně ke koře­nům brněnského patriotismu, který se dědí z generace na generaci. Výrazným prvkem je odvěký mindrák brněnské „skvadry“, která nemůže stále zapomenout, že byla ve středověku centrem evrop­ské vzdělanosti a pokroku Velká Morava. „Kam se na nás hrabali Cajzli?!“ Volně přeloženo: „Co v té době znamenali Pražáci?!“ Půvabné, místy i drsné slovní hříčky brněn­ského slangu a především pevná víra v to, že slavné Rychlé šípy pocházejí z brněnského Oltecu a ne z Prahy, dokreslují veseloher­ní linku Peškovy komedie, která si nenásilnou formou „utahuje“ ze zmíněného brněnského patriotismu. 
Další dějová linie, která se táhne celou komedií jako pověstná červená nit, je víra v plně aktivní stáří, chcete-li třetí věk. Prostě řečeno, hlavním hrdinům a jejich soukmenovcům je již více jak sedmdesát, ale stále jsou ochotni aktivně bojovat za spravedlnost a svoji čest. Vše s mírou vkusné nadsázky a s mnoha melodický­mi písněmi z dílny Vlastimila Pešky. V komedii je také citována proslulá píseň Josefa Kainara Hvězdy nad Brnem.

copyright © 2010 DS Boleradice